stivin.jpg (10759 bytes)

 

Jiří Stivín

 

Jiří Stivín není zván filmaři ke spolupráci příliš často a nepatří tudíž ani mezi autory nejznámější. Zato v řadách českých skladatelů disponujících výrazným a silně osobitým hudebním stylem (a těch není mnoho) mu patří na poli filmové hudby  nepopiratelně jedno z předních míst. Ano, mluvíme skutečně  o jazzmanovi Jiřím Stivínovi. O tom Jiřím Stivínovi, který je dnes jediným opravdovým hudebním showmanem v naší zemi a jedním z mála v Evropě. O Jiřím Stivínovi multiinstrumentalistovi, všestranném hudebníkovi, jenž bez mrknutí oka vytvoří hudební nástroj z lahve od coca- coly nebo z kousku novodurové trubky. A taky o tom Jiřím Stivínovi, který za svou hudbu filmovou získal již dvě nominace na Českého lva.

Jiří Stivín se narodil 23.11.1942, jako syn technického úředníka a herečky, sestra Zuzana hrála a zpívala v Divadle Na zábradlí a v Semaforu. V herecké tradici dnes pokračuje i Jiřího dcera – rovněž Zuzana. Po maturitě na gymnáziu pracoval Jiří Stivín ve Filmovém studiu Barrandov jako rekvizitář, pak studoval kameru na FAMU (1961-1965), po absolutoriu se však již věnoval jen hudbě. V dětství se poměrně bez nadšení učil hře na violu, víceméně náhodně se dostal k zobcové flétně. Uplatnil se v rockové skupině Sputnici (1962 – 1963) a byl členem činoherního souboru hudebního divadla v Karlíně. Nejvíce je znám jako jazzman, v šedesátých letech založil spolu s M. Kratochvilem soubor Jazz Q. Během ročního pobytu v Londýně (1969) studoval na Royal Academy of Music kompozici a aranžmá ve třídě J. Dankwortha. Tehdy byl i členem orchestru skladatele C. Cardewa. Po návratu domů obnovil svou činnost v Jazz Q a po čase vytvořil vlastní soubor Stivín & Co. Jazz Systém. V letech 1970 – 73 byl členem, sólistou a roku 1973 i dirigentem činoherního orchestru Národního divadla. Toto období Stívínovi umělecké činnosti mělo svůj vrchol v kritikou vysoce ceněném albu Pět ran do čepice. Další etapu jeho činnosti trvající zhruba do začátku osmdesátých let, lze charakterizovat jako vzestup do evropské a světové hudební špičky. Stivín vytvořil spolu s R. Daškem formaci System Tandem, která se s velkým uměleckým úspěchem i posluchačským ohlasem zůčastnila všech významných evropských jazzových festivalů. Stivín tehdy na sebe upoutal velkou pozornost svou až zázračnou virtuozitou a nespoutaným muzikanstvím. Díky tomu se zařadil do kontinentální špičky, což dokládají i jeho prvenství v různých hudebních soutěžích. V osmdesátých letech působil převážně jako sólista vstupující do různých projektů, ať vlastních, či cizích. Často hrává sám za doprovodu magnetofonu (např. album Zvěrokruh). Nejčastěji působil v různých malých skupinách pod vlastním vedením, organizuje různá – někdy až happeningová – vystoupení na jazzových festivalech, realizuje vlastní gramofonové projekty (velký ohlas vyvolalo zvláště dvojalbum Výlety, které bylo zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské jazzové projekty roku 1981.), jako host spolupracuje v řadě stálých skupin (např. Pražský big band) i formací příležitostných. Stylově se stále více projevuje jeho tendence k slučování zcela různorodých hudebních prvků a výrazně se uplatňuje vliv minimalismu. V této době také prohloubil své hudební vzdělání a vystudoval obor skladba na AMU (l977 – 80). Od roku 1985 vyučuje na pražské konzervatoři hru na zobcovou flétnu a uskutečnil řadu pedagogicky zaměřených koncertů v zahraničí (Francie, Německo, Švýcarsko). Na interpretačním poli se Stivín zaměřil jednak na provádění staré hudby, jednak na tvorbu soudobou. V první oblasti lze připomenout činnost jím vedeného souboru Collegium Quodlibet (soubor je zaměřen na středověkou, renesanční a barokní hudbu). V druhé oblasti stojí za zmínku Stivínem založená Skupina improvizace, která ke svým představením využívá principů minimalismu a také uvádění děl soudobých českých autorů (J. Klusák, M. Slavický, I. Kurz).

Poměrně rozsáhlá je Stivínova skladatelská práce v oblasti hudby pro divadlo (Městská divadla v Praze, Laterna magika, divadlo v Pardubicích, v Ostravě, Radošinské naivní divadlo), pro televizi a pro film ( zhruba sto krátkých filmů a většina celovečerních filmů režiséra Víta Olmera). Za hudbu k filmům Pevnost (1994, rež. D.Vihanová) a Bumerang (1996, rež. H.Bočan) byl nominován na Českého lva.

V jeho tvorbě převládá tendence k osobitému vyjádření, jedná se většinou o směs jazzu, folku, lidové hudby a hudby vážné. Šťastné skloubení vysoké hudební profesionality, vysoce náročných, ale zároveň posluchačsky atraktivních hudebních projevů, využití neobvyklých nástrojů i hudebních seskupení, mimořádná píle a houževnatost, virtuozita, přiměřená dávka showmanství a scénické suverenity a konečně i jakési osobnostní charisma učinily z Jiřího Stivína umělce uznávaného nejen spoluhráči a kritikou, ale i širší hudební veřejností.

Výběr z filmografie                                                                     

Nechci nic slyšet (1978 – O. Koval) Skleněný dům (1981 – V. Olmer, s použitím hudby Ch. J. Mattesona) Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983 – V. Chytilová. Hudební spolupráce M. Kořínek). Co je vám doktore? (1984 V. Olmer) Jako jed (1985 – V. Olmer) Antonyho šance (1986 – V. Olmer) Páni Edisoni (1987 – V. Olmer) Jestřábí moudrost (1989 – V.Drha) Pevnost (1994 – D. Vihanová, s použitím hudby J. S. Bacha a A. Dvořáka) Bumerang (1996 – H. Bočan) Televizní seriál Největší z Pierotů (1990 – I. Balaďa)