skoumal.jpg (10374 bytes)

 

Petr Skoumal

 

Petr Skoumal je skladatelem doslova národním. Tedy přinejmenším v tom smyslu, že nespočet jeho hudebních kousků zná zcela, ale zcela jistě každý obyvatel této země. Univerzitní profesor i dělník v ČKD, dítě školou povinné, jeho rodiče, prarodiče, praprarodiče, ministr spravedlnosti i vězeň na Borech, vy i já – my všichni jsme se již s onou hudbou setkali, aniž by však mnozí z nás tušili, že nějaký Petr Skoumal existuje. Maxipes Fík, Bob a Bobek, A je to!, filmy Prázdniny pro psa, Přijela k nám pouť nebo třeba Rozpuštěný a vypuštěný – u všech těchto seriálů a filmů je hudba zcela nepřehlédnutelnou složkou vyprávění a jejím autorem není nikdo jiný, než právě Petr Skoumal.

Narodil se 7.3. 1938 v Praze. Oba rodiče – tatínek katolík, maminka židovka – se až do začátku války živili překládáním z angličtiny. Přes válku se mohl o rodinu finančně postarat jen otec (osoby židovského původu nesměly být zaměstnány) a nakonec oba rodiče skončili ve sběrném táboře v rakouském Kletendorfu, odkud se vrátili až po válce.

Petr projevoval velké hudební nadání už od malička. Hrál na klavír, zpíval a s velkým zaujetím poslouchal v rádiu Voskovce a Wericha, kteréž to tři činnosti měly zásadní vliv na jeho budoucnost. Tak např. právě ten zpěv – díky němu se dostal k filmu, okoukal zákulisí natáčení a už jako dítě si přivoněl ke světu filmových kamer, líčidel, kostýmů. Zpíval totiž ve Schola kantorum, kam si filmaři jednoho dne přišli vybrat děti do Vávrova snímku Nezbedný bakalář (1946). Zde si pak zahrál po boku takových hvězd jako byl pan Štěpánek, Smolík a Rašilov a také tehdy teprve začínajících herců pana Brodského či Vinkláře.

Po válce se rodina odstěhovala do Londýna, jelikož se Petrův otec stal v Anglii českým kulturním atašé. Po komunistickém puči v roce 1948 pak zůstala většina našich diplomatů v zahraničí, v emigraci, ale pan Skoumal byl výjimkou, která potvrzuje pravidlo - vrátil se z celou rodinou včetně malého Petra zpět a zde se začal opět živit překládáním.

Petr Skoumal se i po návratu z Anglie zdokonaloval v oblasti hudební. V roce 1958 vystudoval na pražské konzervatoři obor dirigování. Poté odešel do Brna, kde studoval na JAMU obor řízení sboru (absolvoval 1962). Díky rodinnému příteli básníkovi Oldřichu Mikuláškovi se seznámil se všemi důležitými osobnostmi tehdejší brněnské bohémy – divadelníky, výtvarníky, s básníkem Janem Skácelem, s Milanem Uhdem, Evženem Sokolovským a dalšími. Již během studií začal psát scénickou hudbu a písničky, hlavně pro brněnské divadlo poezie X. V letech 1962-64 externě pracoval pro rozhlas. Od 1966 byl zaměstnán v Činoherním klubu, kde se stal hudebním dramaturgem, režisérem a hercem. Zde také začalo soustavnější vystupování autorské dvojice Vodňanský – Skoumal. S Janem Vodňanským se seznámil v roce 1962. Od roku 1964 vystupovali příležitostně, nejčastěji v Redutě. Vyvrcholením této spolupráce byla v roce 1969 poprvé uvedená koláž písniček, scénické prózy (parodie vědeckých přednášek, pohádek atd.), krátké básně, vypointované slogany ad., S úsměvem idiota. Následovala představení Hurá na Bastilu (1970), S úsměvem Donkichota (1970), vedle toho uváděli svůj program i v Divadle hudby nebo v Ateliéru.

Po roce 1980 se oba protagonisté osamostatnili a Skoumal se začal věnovat komponování hudby k celovečerním filmům, k divadelním představením(bylo jich víc jak 130) a k televizním inscenacím (Traja chrobáci, Snehuliaci,rež .J. Roháč). V letech 1985 až 1988 přesedlal dokonce na rock a stal se členem skupiny ETC…. Vladimíra Mišíka.

Skoumalova hudba navazuje svým stylem na šantánové a kabaretní tradice, nezapře vliv swingové, rockové i popové hudby. Skvěle zvládá všechny hudební formy a žánry(smuteční pochody, uvítací fanfáry, impresionistické preludování), účelně a vědomě cituje známá hudební díla (úryvky oper, staré šlágry, pochody), jeho hudba je vždy neotřelá, osobitá, vynalézavá a sdělná. I díky tomu se Skoumal řadí mezi naše nejvýznamnější autory filmové a scénické hudby.

Výběr z filmografie                                                                     

Celovečerní filmy: Jsem nebe (1970 – J. Kačer) Přijela k nám pouť (1973 – V. Plívová – Šimková) Prázdniny pro psa (1980- J. Vošmiková) Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982 – O.Lipský) Jára Cimrman, ležící, spící (1983- L. Smoljak) Rozpuštěný a vypuštěný (1984 – L.Smoljak) Smích se lepí na paty (1986 – H. Bočan) Když v ráji pršelo (1987 – M.Pivoňková) Nejistá sezóna (1987 – L. Smoljak) Poklad rytíře Miloty (1989 – E. Sokolovský ml.) …ani smrt nebere! (1995 – M.Balajka) Indiánské léto (1995 – S. Gedeon) Animované filmy a seriály: Král a skřítek (1980 – L.Beneš) Zaniklý svět rukavic (1982 – J.Barta) Malá čarodějnice (1983 – Z. Smetana) Čardášová Julie (1985 – G. Seko) Velká sýrová loupež (1986 – V. Bedřich) Co oko nevidí (1987 – P. Koutský) Klub odložených (1989 – J. Barta) Motýlí čas (1990 – B. Pojar) Maxipes Fík, Bob a Bobek, Příběhy včelích medvídků, A je to!