morricone.jpg (9249 bytes)

 

Ennio Morricone

 

Tak jako britové křičí sborem své Bůh ochraňuj královnu!, měli by příznivci filmové hudby sborově halasit své Bůh ochraňuj Morriconeho!

Celá desetiletí sloužila filmová hudba jen k podbarvení děje, ve funkci pouhé kulisy, jen jako nenápadné šumění přehlušované dialogem herců. Konec této hudební doby ledové nastal s příchodem Ennia Morriconeho, jehož hudba byla ve filmech slyšet a stala se podstatnou a nepřehlédnutelnou složkou vyprávění děje – do té doby nevídaná věc. Morricone byl jedním z těch skladatelů, kteří osvobodili filmovou hudbu z otroctví producentů a učinili z ní svébytnou a plnohodnotnou součást hudby 20. století. Pravdou ale také zůstává, že to vše by jen těžko dokázal bez režiséra, který jeho tvorbě poskytl ve svých filmech do té doby nevídaně svobodný a dostatečně široký prostor. Tím byl Sergio Leone. Nebýt Leoneho, krčila by se Morriconeho hudba v hloubi filmových obrazů ještě o nějaký ten rok déle. Setkání a spolupráce těchto dvou mužů je nepochybně jednou z nejšťastnějších událostí, jaké kdy svět filmu potkaly. Pro hrst dolarů, Pro hrst dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý, Tenkrát na západě, Tenkrát v Americe – tak to vlastně všechno začalo…pardon, tak to určitě začít nemohlo. Tak jako každý slušný člověk, musel se i Morricone nejprve narodit, vystudovat a překonat nějaké ty životní překážky. Teprve pak to mohlo skutečně začít.

Jsme na úplném začátku

Ennio Morricone se narodil 10. listopadu 1928 v římské čtvrti Trastevere. Jeho otec hrál v nočních klubech a kabaretech na trubku a toto nepříliš výnosné zaměstnání bylo pro postupně se rozrůstající rodinu jediným zdrojem příjmů. Ennio svého otce už jako malý chlapec často zastupoval. V pouhých šesti letech také složil své první krátké skladby, inspirované klasickou hudbou, kterou slyšel z rádia. Zcela logicky se pak ocitá na římské konzervatoři sv. Cecílie, kde studoval nejdříve hru na trubku a následovně i kompozici. Během studentských let byl nucen žít doslova dvojím životem – v noci hrával místo nemocného otce po barech a aranžoval nahrávky pro velká hudební studia, zatímco ve dne z něj byl opět pozorný a pilný student. Po absolvování konzervatoře se věnoval instrumentacím pro skupinu Musica Corale, vedl pěvecký sbor, spolupracoval s rádii a stává se nejproduktivnějším aranžérem firmy RCA. V 50 – 60 –tých letech hudebně upravuje stovky skladeb tehdy populárních italských skupin a autorů a je považován za nejlepšího a nejoriginálnějšího italského hudebního aranžéra. Do upravovaných skladeb vnáší nečekané a neobvyklé zvuky – cinkot plechovek, údery do kláves psacího stroje, údery kladiv do kovadlin, což je v té době něco naprosto nového. Stejné zvukové efekty začne později vkládat i do svých vlastních skladeb. Nejprve komponuje pro televizi, rádio, divadlo a nakonec se konečně dostává i k vytouženému filmu.

Sergio Leone

60-tá léta minulého století byla pro italská filmová studia veskrze krizová, jelikož prudce poklesl zájem o levná historická dramata z dob antiky v tzv. stylu ”meč a sandály”, z jejichž produkce studia dlouho žila. Evropský trh zaplavily americké westerny, které se zvláště v Itálii těšily neobyčejné oblibě. Italská studia na situaci pružně zareagovala a začala ve velkém natáčet vlastní – tzv. spagetti westerny, které postupně vytlačily zámořskou konkurenci z ringu. V době, kdy se na scéně objevil Sergio Leone (mimochodem komerčně velmi úspěšný režisér právě filmů stylu meč a sandály, např. Kolos Rhodský) už zájem o italské westerny postupně upadal. Leone tak dostal na svůj projekt jen minimum peněz, získal tehdy zcela neznámého amerického herce Clinta Eastwooda a natáčet musel v dekoracích, které byly postaveny pro jiný film – tradičněji pojatý western Zbraně mlčí. Ale měl invenci, talent a touhu dělat filmy jinak, než všichni ostatní. A taky měl Ennia Morriconeho, který už měl za sebou pár filmů a navíc i zkušenost s experimentální hudbou. Tehdy byl členem avantgardní hudební skupiny Nuova Consonanza, která v Římě vznikla pod vlivem nové tvůrčí atmosféry, kterou do Evropy přinesl John Cage. Morriconeho fascinovala možnost používat tradiční nástroje zcela novým způsobem, vkomponovat do hudby reálné zvuky – hlasy zvířat, pláč, pískání, zvony – prostě dělat hudbu podle hesla ”každý zvuk je hudba”. Pro první Leoneho western Pro hrst dolarů (1964) využil Morricone své aranžérské schopnosti - přepracoval jednu z písní Woody Gatryho, obohatil ji o novou melodii a ona slavná pískaná skladba byla na světě (ostatně nebylo to naposledy, co si nějaký ten motiv ”půjčil” – Ve filmu Mé jméno je nikdo přepracoval italskou píseň Scetate a později dokonce upravoval i Wagnera či Mahlera).

Film Pro hrst dolarů byl prvním spagetti westernem, který byl distribuován i v Americe, kde udělal z Clinta Eastwooda hvězdu. Nečekaný úspěch byl způsoben tím, že to byl western úplně jiný, než všechny ostatní. Leone se nechal inspirovat Kurosawovým samurajským filmem Jošimbo(1961) a převzal z něj typ hrdiny – hrdiny, který bojuje jen sám za sebe a vítězí díky své bezohlednosti. Od amerických westernů se odlišoval ještě ve dvou podstatných bodech – velkou mírou realističnosti a scénami plnými neskrývaného násilí, což byl pro američany, jejichž filmy byly postiženy tvrdou morální cenzurou, opravdový šok. S Clintem Eastwoodem, a tentokrát už původní Morriconeho hudbou, vznikly ještě dva další Leoneho snímky – Pro hrst dolarů navíc(1965) a Hodný, zlý a ošklivý(1966). Po tomto ”dolarovém” triptychu se ovšem Leone pustil do projektu mnohem ambicióznějšího, v němž se pokusil zachytit psychologický, historický i ekonomický vývoj USA. Nejvýraznější částí tohoto projektu se stal nepochybně film Tenkrát na západě. Vůbec nejvýznamnější dílo Sergia Leoneho a jeden z filmů zlatého fondu světové kinematografie. Snímek, na němž by se měli všichni kameramani, střihači, zvukaři i režiséři učit, jak se má film správně dělat. Třeba jen úvodní scéna z Tenkrát na západě je jednou z největších a nejnapínavějších scén, jaké kdy byly natočeny – a to opět i díky zásahu Ennia Morriconeho, na jehož popud nebyla v úvodu použita hudba, ale jen reálné zvuky – vrzání, skřípání, zvuk kapající vody a nakonec lomoz blížícího se vlaku. Ale i na hudbu samozřejmě došlo a ta dokonce vznikla jako první. Leone se nechal inspirovat její atmosférou a teprve pod jejím vlivem točil jednotlivé scény, což dělal i u všech předešlých filmů, na nichž s Morriconem spolupracoval.

Poslední velký projekt, který vzešel ze spolupráce této dokonale sehrané dvojice, byl téměř čtyři hodiny trvající opus Tenkrát v Americe, který v Evropě zaznamenal nečekaný úspěch, ale v USA zcela propadl. Pro americká kina byl totiž radikálně přestříhán, čímž zcela ztratil původní smysl. U této zkrácené verze navíc zapomněli v titulcích uvést jako autora hudby Morriconeho, takže ani nemohl být nominován na Oscara.

Kromě celovečerních filmů zazněla Morriconeho hudba i v několika reklamách, které Leone natočil pro automobilku Renault. A opět tu zazní klasické ”westernové” jednoduché, ale výrazné tonální motivy s prvky lidové hudby, zpestřené různým chřestěním a cinkáním. Morricone prostě investuje do každé své skladby maximum energie – ať je to hudba pro film, koncertní sál nebo třeba pro pouhou reklamu.

Ale vraťme se ještě do let šedesátých. Obrovský úspěch Leoneho westernů samozřejmě podnítil zájem mnoha evropských i amerických režisérů o spolupráci s oním tajemným italským mágem, jehož hudbu znal ze dne na den celý svět. Morricone začal doslova chrlit jednu skladbu za druhou, ale štědrý byl jen k tvůrcům ze starého kontinentu. Americká filmová studia mu totiž nabízela honoráře, které byly často i mnohonásobně nižší, než jaké dostával i ten nejhorší americký skladatel, což se Morriconeho hluboce dotklo. Naproti tomu v Itálii a Francii byl považován za největšího z autorů filmové hudby a přiměřeně k tomu byl nejen placen, ale i obdivován a žádán o spolupráci. Jeho hudbu si také můžeme vychutnat při sledování filmů, které stvořila evropská režisérská elita 60-tých až 80-tých let: P.P.Pasolini (Kytice z tisíce a jedné noci,1974), Gillo Pontecorvo (Bitva o Alžír,1966; Ostrov v ohni,1969), Guiliano Montaldo (Sacco a Vanzetti,1970), Henry Verneuil (Sicilský klan,1969), bratři Tavianiové (Allonsanfan,1974), Roman Polanski (Frantic,1988), Franco Zeffirelli (Hamlet,1990) a mnoho dalších. Často tvořil také pro televizi – např. seriály Chobotnice a Marco Polo, které se opakovaně objevují i v programech českých televizí.

Skutečné pozdvižení však způsobila partitura k filmu Rolanda Joffe Mise. Ve chvíli, kdy přichází tento film do kin nastává naprostý převrat nejen v životě Ennia Morriconeho, ale v celých dějinách hudby sklonku minulého století. Protože pokud vůbec vzniklo v tomto století dílo, které by se duchovní hloubkou a silou vyrovnalo Mozartovou Requiem, Bachovým varhaním koncertům nebo Händlově Mesiáši, pak je to zcela nepochybně právě Mise.

Mise

Když Morricone viděl první, pouze pracovní, sestřih tohoto filmu, prohlásil, že k němu hudbu dělat nemůže. Na otázku proč, smutně odpověděl – obrazy tohoto filmu jsou tak silné, že mám strach, zda by se jim vůbec mohla moje hudba vyrovnat. Jednalo se však o přehnanou skromnost. Morriconeho se nakonec naštěstí podařilo přesvědčit.

Pro hudbu k Misi se nechal do určité míry inspirovat dobovými evropskými skladbami osmnáctého století. Spojení této post-renesanční hudební inspirace a původní hudbou jihoamerických indiánů v jeden celek má na výsledném dojmu značný podíl. Toto prolínání stylů má i symbolický význam – ve filmu se střetávají dva světy, dvě duchovně odlišné kultury (kultura křesťanská a kultura původních domorodců), které však k sobě intenzivně hledají cestu. Tyto dva zdánlivě protichůdné světy se pak v závěrečném vyvrcholení spojí v jeden, aby vzápětí podstoupily společnou nejvyšší oběť - smrt. Veškeré vrstvy příběhu, jeho kouzlo i tragika jsou díky Morriconeho hudbě znatelnější, výraznější a vrývají se hluboko do srdce. Záběry dosahují až nadpozemské krásy a duchovní i emoční síla celého díla sahá svou intenzitou do sfér nejvyšších. Mise by byla zřejmě nádherným filmem i v případě, že by k ní složil hudbu kdokoliv jiný, ale s hudbou Ennia Morriconeho se stává ódou na život, oslavou veškeré pozemské krásy i lidské víry. Vyzdvižením nejvyšších duchovních hodnot podpořil Morricone myšlenku, kterou vždy považoval za svou životní filozofii – myšlenku hudby, jako cesty ke spáse.

Odborná veřejnost i většina jeho příznivců došla zákonitě a zcela oprávněně k závěru, že Morricone získá za Misi (či Misii – oba překlady jsou vhodné) Oscara. Této euforii podlehl bohužel i on sám. O to větší pak byla trpkost zklamání, které si následně musel prožít. Většina kritiků i filmových fandů považuje neudělení Oscara za hudbu k Misi za jeden z vůbec největších omylů, jakých se kdy Americká filmová akademie dopustila. Tato skandální záležitost se ve spojitosti s Morriconeho jménem přetřásá v médiích dodnes. Radikálnější příznivci dokonce bez zábran prohlašují, že Morricone byl o Oscara vysloveně trapným způsobem okraden. Jisté satisfakce se dočkal až o mnoho let později, kdy mu nejprve Evropská filmová akademie a následně o několik let později i Americká filmová akademie udělily alespoň cenu za celoživotní dílo. Na svého prvního Oscara si tak Morricone musel počkat až do roku 2007, tedy do svých 78 let. Vraťme se ale ještě na chvíli k Misi – je paradoxní, že právě tento evropský film přivedl Morriconeho zpět k práci pro americká filmová studia, s nimiž spolupracoval naposledy koncem sedmdesátých let (např. Vymítač ďábla II J. Boornana a Orca M.Andersona – oba z roku 1977). Úspěch tohoto filmu se postaral doslova o jeho zmrtvýchvstání na americkém kontinentě a nabídky se náhle hrnuly ze všech stran – skvostná a danému typu filmu vždy přesně odpovídající hudba tak dotváří patřičnou atmosféru např. u hororů Věc (J. Carpenter) a Vlk (M. Nichols, 1994), u protiválečného filmu Oběti války (Brian De Palma,1989), u mafiánských filmů z třicátých let Neúplatní (Brian De Palma,1987) a Bagsy (Barry Levinson,1991), sci-fi Mise na Mars (Brian De Palma, 2000) a mnoha dalších.

Morricone patří nejen k nejplodnějším autorům filmové hudby (víc jak 350 snímků), ale i k autorům nejtalentovanějším, film jako umění miluje a dokáže se dokonale vcítit do divákova vnímání, abstrahovat z příběhů jejich nejlhlubší podstatu, vystihnout atmosféru každé jednotlivé scény, což je dar, kterého se nedostane každému. Dokáže neuvěřitelným způsobem využít pro filmovou hudbu zcela netradiční nástroje (varhany, harmoniku, panovu flétnu, elektrické kytary) a sladit jejich rozdílný hlas v jeden harmonický celek. Navíc má úžasnou schopnost kombinovat jednotlivé, často zdánlivě nesourodé prvky (lidské hlasy, reálné zvuky, orchestr) a skládat z nich konečnou hudební kulisu filmu. Je prostě mistrem nad mistry. Vysoce ceněná je i jeho samostatná tvorba koncertní (asi nejznámější je skladba Ut), v níž se rovněž projevuje jeho silný sklon k hledání stále nových možností hudebního výrazu, který je pro jeho formu charakteristický. Morricone je velký dříč, pracant, perfekcionista skládající hudbu se stopkami v ruce, mýtus a legenda, ale také člověk z masa a kostí, otec čtyř dětí (jeho syn Andrea je také skladatelem) a milující manžel, jehož skladby uslyší vždy jako první jeho žena Maria, teprve poté režisér a nakonec i my ostatní.

Výběr z filmografie                                                                     

Il Papa Buono (2003), Kill Bill (2003), La Luz Prodigiosa (2003), Maria Goretti (2003), Musashi (2003), Ripley's Game (2003), Threnody (2003), Aida Degli Alberi (2002), Il Diario di Matilde Manzoni (2002), L'Ultimo Pistolero (2002), Perlasca: Un Eroe Italiano (2002), Senso 45 (2002), Un Difetto di Famiglia (2002), La Ragion Pura (2001), Naná (2001), Un Altro Mondo e Possibile (2001), Canone Inverso (2000), Malčna (2000), Mission to Mars (2000), Padre Pio: Tra Cielo e Terra (2000), Vatel (2000), Esther (1999), I Guardiani del Cielo (1999), Il Quarto Re (1999), The Phantom of the Opera (1999), Ultimo 2: La Sfida (1999), Bulworth (1998), In Fondo Al Cuore (1998), La Casa Bruciata (1998), The Legend of 1900 (1998), Ultimo (1998), David (1997), Solomon (1997), U Turn (1997), I Magi Randagi (1996), La Lupa (1996), Lo Schermo A Tre Punti (1996), Lolita (1996), Moses (1996), Ninfa Plebea (1996), Nostromo (1996), Samson and Delilah (1996), The Stendhal Syndrome (1996), Vite Strozzate (1996), Con Rabbia E Con Amore (1995), Joseph (1995), L'Uomo Proiettile (1995), Pasolini: Un Delitto Italiano (1995), Sostiene Pereira (1995), The Star Maker (1995), A Pure Formality (1994), Disclosure (1994), Genesis: The Creation and the Flood (1994), Il Barone (1994), Jacob (1994), La Notte e il Momento (1994), Love Affair (1994), Missus (1994), Wolf (1994), Abraham (1993), In the Line of Fire (1993), La Scorta (1993), City of Joy (1992), Il Lungo Silenzio (1992), Jona Che Visse Nella Balena (1992), Una Storia Italiana (1992), Bugsy (1991), Crossing the Line (1991), Il Principe Del Deserto (1991), Ilona und Kurti (1991), La Domenica Specialmente (1991), La Villa Del Venerdě (1991), Money (1991), Piazza Di Spagna (1991), Cacciatore Di Navi (1990), Dimenticare Palermo (1990), Hamlet (1990), Italiana Patroli (1990), Mio Caro Dottor Gräsler (1990), Stanno Tutti Bene (1990), State of Grace (1990), Tre Colonne In Cronaca (1990), Casualties of War (1989), Fat Man and Little Boy (1989), Gli Angele Del Potere (1989), I Promessi Sposi (1989), Tempo Di Uccidere (1989), The Endless Game (1989), Tie Me Up! Tie Me Down! (1989), Voyage of Terror: The Achille Lauro Affair (1989), A Time of Destiny (1988), Cinema Paradiso (1988), Frantic (1987), Gli Indifferenti (1987), Gli Occhiali D'Oro (1987), Il Giorno Prima (1987), Mosca Addio (1987), Quartiere (1987), Rampage (1987), The Secret of the Sahara (1987), The Untouchables (1987), La Venexiana (1986), The Mission (1986), Il Pentito (1985), La Cage Aux Folles 3: Elles Se Marient (1985), La Gabbia (1985), Red Sonja (1985), Via Mala (1985), Don't Kill God (1984), Once Upon a Time in America (1984), A Time to Die (1983), Hundra (1983), La Chiave (1983), Le Marginal (1983), Les Voleurs de la Nuit (1983), Nana (1983), Sahara (1983), The Scarlet and the Black (1983), Alzati Spia (1982), Copkiller (1982), Il Tesoro Delle Quattro Corone (1982), Le Ruffian (1982), Marco Polo (1982), The Link (1982), The Thing (1982), White Dog (1982), Bianco Rosso e Verdone (1981), Butterfly (1981), La Disubbidienza (1981), La Tragedia di un Uomo Ridicolo (1981), Le Professionnel (1981), Occhio Alla Penna (1981), So Fine (1981), Il Bandito Dagli Occhi Azzurri (1980), Il Ladrone (1980), Il Pianeta d'Acqua (1980), La Banchiera (1980), La Cage Aux Folles II (1980), La Dame Aux Camélias (1980), Si Salvi Chi Vuole (1980), Stark System (1980), The Island (1980), Un Sacco Bello (1980), Uomini e No (1980), Windows (1980), Bloodline (1979), Buone Notizie (1979), Dedicato Al Mare Egeo (1979), Dietro Il Processo (1979), I Comme Icare (1979), Il Giocattolo (1979), Il Prato (1979), Invito Allo Sport (1979), La Luna (1979), Ogro (1979), Orient Express (1979), Professione Figlio (1979), Ten to Survive (1979), 122 Rue de Provence (1978), Corleone (1978), Cosě Come Sei (1978), Days of Heaven (1978), Dove Vai in Vacanza? (1978), Il Prigionieri (1978), La Cage Aux Folles (1978), Le Mani Sporche (1978), L'Immoralitŕ (1978), L'Umanoide (1978), Noi Lazzarone (1978), Viaggio con Anita (1978), Alla Scoperta dell'America (1977), Autostop Rosso Sangue (1977), Drammi Gotichi (1977), Exorcist II: The Heretic (1977), Forza Italia! (1977), Holocaust 2000 (1977), Il Gatto (1977), Il Mostro (1977), Il Prefetto di Ferro (1977), Orca (1977), Stato Interessante (1977), Il Deserto Di Tartari (1976), L'Agnese Va A Morire (1976), Le Ricain (1977), L'Ereditŕ Ferramonti (1976), Novecento (1976), Per Amore (1976), René la Canne (1976), San Babila ore 20: Un Delitto Inutile (1976), Todo Modo (1976), Una Vita Venduta (1976), Attenti al Buffone (1975), Der Richter und sein Henker (1975), Divina Creatura (1975), Gente di Rispetto (1975), Il Giustiziere (1975), La Donna Della Domenica (1975), La Smagliatura (1975), Labra Di Lurido Blu (1975), L'Ultimo Treno Della Notte (1975), Macchie Solari (1975), Per le Antiche Scale (1975), Peur Sur la Ville (1975), Salň (1975), Storie di Vita e Malavita (1975), Un Genio, Due Compari, Un Pollo (1975), Allonsanfan (1974), Fatti Di Gente Per Bene (1974), Il Fiore Delle Mille E Una Notte (1974), Il Giro Del Mondo Degli Innamorati Di Peynet (1974), Il Segreto (1974), La Cugina (1974), Leonor (1974), Milano Odia: La Polizia Non Puň Sparare (1974), Mose (1974), Sesso in Confessionale (1974), Spasmo (1974), The Antichrist (1974), The Last Days of Mussolini (1974), Trio Infernale (1974), Ci Risiamo Vero Provvidenza? (1973), Crescete e Moltiplicatevi (1973), Fiorini la Vacca (1973), Giordano Bruno (1973), Il Mio Nome Č Nessuno (1973), Il Sorriso Del Grande Tentaturo (1973), Le Serpent (1973), Libera Amore Mio (1973), Massacre in Rome (1973), Revolver (1973), Sepolta Viva (1973), Anche Se Volessi Lavorare, Che Faccio? (1972), Barbablú (1972), Che C'entriamo Noi Con La Rivoluzione? (1972), Chi L'ha Vista Morire (1972), Cosa Avete Fatto a Solange? (1972), D'Amore si Muore (1972), I Bambini Ci Chiedone Perché (1972), I Nicotera (1972), I Racconti de Canterbury (1972), Il Diavolo nel Cervello (1972), Il Maestro e Margherita (1972), Imputazione Di Omicidio Per Uno Studente (1972), La Banda J&S (1972), La Cosa Buffa (1972), La Proprietŕ Non Č Piů Un Furto (1972), La Vita A Volte Č Molto Dura Vero Provvidenza? (1972), La Violenza: Quinto Potere (1972), L'Attentato (1972), Le Due Stagione Della Vita (1972), L'Ultimo Uomo di Sara (1972), L'Uomo e la Magia (1972), Quando L'amore Č Sensualitŕ (1972), Questa Specie D'amore (1972), Spogliata, Protesta e Uccidi (1972), Un Uomo da Rispettare (1972), Addio Fratello Crudele (1971), Correvo l'Anna di Grazia 1870 (1971), Forza 'G' (1971), Giornata Nera Per L'ariete (1971), Giů la Testa (1971), Gli Occhi Freddi Della Paura (1971), Il Decamerone (1971), Il Gatto a Nove Code (1971), Incontro (1971), La Corta Notte Delle Bambole Di Vetro (1971), La Tarantola dal Ventre Nero (1971), Le Casse (1971), L'Istruttoria e Chiusa Dimentichi (1971), Lui Per Lei (1971), Maddalena (1971), Mio Caro Assassino (1971), Oceano (1971), Quattro Mosche di Velluto Grigio (1971), Sacco and Vanzetti (1971), Senza Movente (1971), The Classe Operaia Va in Paradiso (1971), Tre Nel Mille (1971), Una Lucertola Con La Pelle Di Donna (1971), Veruschka (1971), Cittŕ Violenta (1970), Giochi Particolari (1970), Hornet's Nest (1970), La Califfa (1970), La Moglie Piů Bella (1970), La Foto Proibite Di Una Signora Per Bene (1970), Quando Le Donne Avevano La Coda (1970), Two Mules for Sister Sara (1970), Vamos a Matar Compańeros (1970), Giotto (1969), Gott Mit Uns (1969), I Cannibali (1969), Il Clan Dei Siciliani (1969), Indagine Su Un Cittadino Al Di Sopra Di Ogni Sospetto (1969), L'Uccello Dalle Plume Di Cristallo (1969), La Donna Invisibile (1969), La Stagione dei Sensi (1969), L'Assoluto Naturale (1969), Metello (1969), Quemada! (1969), Sai Cosa Faceva Stalin Alle Donne? (1969), Senza Sapere Niente Di lei (1969), Uccidete Il Vitello Grasso E Arrostitelo (1969), Un Esercito Di Cinque Uomini (1969), Una Breve Stagione (1969), Zenabel (1969), Comandamenti per un Gangster (1968), Cuore di Mamma (1968), E Per Tetto Un Cielo Di Stelle (1968), Eat It! (1968), Ecce Homo (1968), Fräulein Doktor (1968), Galileo (1968), Geminus (1968), Gli Intoccabili (1968), Guns for San Sebastian (1968), H2S (1968), Il Grande Silenzio (1968), Il Mercenario (1968), La Monaca di Monza (1968), La Tenda Rossa (1968), L'Alibi (1968), Metti, Una Sera a Cena (1968), Once Upon a Time in the West (1968), Partner (1968), Roma Come Chicago (1968), Ruba Al Prossimo Tuo (1968), Scusi Facciamo L'amore (1968), Teorema (1968), Tepepa (1968), Un Bellissimo Novembre (1968), Un Tranquillo Posto Di Campagna (1968), Vergogna Schifosi (1968), Ad Ogni Costo (1967), Arabella (1967), Dalle Ardenne All'inferno (1967), Danger: Diabolik (1967), Death Rides a Horse (1967), Escalation (1967), Faccia a Faccia (1967), Gentleman Jo (1967), Grazie Zia (1967), Il Giardino Delle Delizie (1967), La Cina č Vicina (1967), La Resa Dei Conti (1967), L'Harem (1967), Operation Kid Brother (1967), Come Imparai Ad Amare Le Donne (1966), I Crudeli (1966), La Ragazza e Il Generale (1966), L'Avventuriero (1966), Le Streghe (1966), Matchless (1966), Mi Vedrai Tornare (1966), Navajo Joe (1966), Sette Donne Per I MacGregor (1966), Svegliati e Uccide (1966), The Good the Bad and the Ugly (1966), The Hills Run Red (1966), Agent 505 - Todesfalle Beirut (1965), Agente 077: Missione Bloody Mary (1965), Altissima Pressione (1965), Centomila Dollari Per Ringo (1965), For a Few Dollars More (1965), Gli Amante d'Oltre Tomba (1965), I Pugni In Tasca (1965), Idoli Contro Luce (1965), Il Ritorno di Ringo (1965), Menage All'Italiana (1965), Se Non Avessi Piu Te (1965), Setti Pistol Per I MacGregors (1965), Slalom (1965), The Battle of Algiers (1965), Thrilling (1965), Uccellacci e Uccellini (1965), Un Uomo a Metŕ (1965), Una Pistola Per Ringo (1965), A Fistful of Dollars (1964), E La Donna Creň L'Uomo (1964), El Greco (1964), I Due Evasi Di Sing Sing (1964), I Malamondo (1964), I Maniaci (1964), I Marziani Hanno Dodici Mani (1964), Le Pistole non Discutono (1964), Prima Della Revoluzione (1964), Duello Nel Texas (1963), I Basilischi (1963), Il Successo (1963), Le Monachine (1963), Diciottenni Al Sole (1962), I Motorizzati (1962), La Cuccagna (1962), La Voglia Matta (1962), Il Federale (1961), Verrň (1961), Vicino Al Ciel (1961)